Tak, tohle jsou jediné zápisky z mých cest , které se dochovali (v elektronické podobě che che, ty ručně psané zápisky v deníku si se sebou ponesu do záhrobí). Jazyková úprava nikdy neproběhne. Psal jsem to, když mi bylo 18, ve volných chvílích v Holandsku.
HONZIKOVA CESTA
Mno, takze v prvni rade se musim omluvit, ze to pisu jen bez diakritiky. Je to proto, ze tento dokument pisu v holandsku, kde jaxi nemaji ceskou klavesnici a druhy duvod je ten, ze je nedele a ja nemam co delat, takze jsem se rozhodl, ze neco rychle splacam a sendnu to na NET . No a ja navic nejsem zvykly psat s diakritikou a navic muzete mit nejak blbe nastavenou cestinu a uz vam to tam misto dlouheho A hodi nejaky pitomy ctverecek, takze pokud se s timto microproblemkem zvanym diakritika nedokazete vyporadat, tak to zabalte, rozbijte pocitac a jdete se objesit 
. No dalej bych vas chtel upozornit na mou cestinu. V dobe cteni tohoto dokumentu vas bude doprovazet spousta gramatickych a stylistickych chyb spojenych s infantilni hrickou navzajem nesouvisejicich slov, ktere v detasovanych a psychicky labilnich jedincich vyvolavaji jakesi pocity, ktere mohou vest az k sebevrazednym sklonum. YES? Vsechno co napisu je zhustene, protoze kdyz bych psal uplne vsechno, tak je to minimalne dlouhe jak opravdova HONZIKOVA CESTA. Vsechno, co je tu napsane jsou jenom vzpominky, ktere me proloitali hlavou, kdyz jsem sedel u ohne, na zachode, nebo na jinem miste, kde se da psat, takze tu bude chybet i velka cast podstatnych veci. Takze R U READY !? Jdem na to OK?
No takze co to ta Honzikova cesta je. – Jednou asi 4 tydny pred prazdninama roku 2001, jsem si rekl, ze bych se mohl jaxi vydat do zapadni evropy za ucelem turistickym a hlavne kvuli vydelku (hodne jsem chtel do USA, problem byl ale v tom, ze jsem jaxi nemel dostatek zkusenosti a nebyli chechtaky). No a tak jsem si rekl, ze bych mohl jet, pekne bez penez, spat na nadrazich a pod sirakem…. a zit jen s toho, na co si vydelam. Problem byl ale v tom, ze kamosum se jaxi nechtelo. Ono vzdycky se najde neco dulezitejsiho, jakonapriklad uklid pokoje, nebo musim jit k holici, nebo ze v tuto dobu nekam jede s rodici. A nekteri taky odpadli tyden pred odjezdem, takze jsem byl nakonec na vsechno sam.
Inu zacal jsem tedy 2 dny pred prvnim srpnem (momentalne nevim, kolik dni ma cervenec) balit, zjistovat si co a jaka premyslet kam asi pojedu. Opravdu velke stesti bylo , ze jsem narazil na jednoho kluka z mesta, ktery podobnym zpusobem projezdil Ameriku a celou Evropu. Dal me obrovskou spoustu velmi uzitecnych rad a pujcil me takovou jakoby celtu. Je to nejaka latka co se dava na strechy a propusti paru, ale nepropusti vodu.Chtel jsem jet do Beneluxu, kde to je prej v pohode. Nuze, 1.srpna jsem vyjel ze sveho rodneho mestecka do Prahy, kde jsem jeste nakoupil spacak, nejake zradlo na 2 dny (me vydrzelo 5 hec – taky jsem pekne zhubl a to jsem se ze vsech sil snazil pres prazdniny stloustnout 2.srpna me to jelo v 10.30 s Florence do Plzne a pak uz jsem se nejak dostal s Plzne do Rozvadova , kde je hranicni prechod. Hned prvni trable zacali v Rozvadove, kde me autobus vysadil na nejake odlehle zastavce a ja se musel behem 10 minut premistit na jinou neznamou zastavku. Dosel jsem na namesti , kd ejsem narazil na nejakeho starsiho chlapka a ten povidal, ze me to asi za tri minuty jede a ze musim ji kdesi do kopce na nadrazi. Dalsi BUS prej jede az ve 22:15. No cestou na to nadrazi me pochopitelne musel spadnout spacak z batohu (to se me potom stavalo velice casto, i kdyz byl dobre privazanej), takze jsem to zabalil a sel jsem na hlavni silnici na stopa. K harnicim to bylo z Rozvadova asi 19km do kopce No nevim, proc ju ti dva zrovna brali. Ale na hranicich to byl risk. M nastesti neprohledaval. V kapse jesem mel boxera, takze, nevim, jestli by me to proslo. No a kdyz jim prohlizel penezenky, zjistil, ze ti dva nemaji skoro zadne prachy. Asi by je nepustil, ale ja jsem rek, ze mame kreditni kartu a budeme platit kreditkou. To ty dva zachranilo. Pres hranice jsme nejak prosli, po ceste byl i jeden obchod se vsim. Celkem dost tam nakupovali i cesi a prodavala tam jedna zenska, ktera podle toho jak mluvila mluvila, byla pravdepodobne ceska. Koupil jsem tu mampu Nemecka, a zjistil jsem, ze pri nakupu v zahranici platim o 5% sumy vice. Nakup mapy cinil asi 300Kc a byl to jediny bod, kdy jsem vybiral penize, jinak jsem svoje nasetrene penize vubec nepotreboval (dosud, protoze se jeste musim vratit domu a mam u sebe asi 230G, 300BF a 200Kc, coz jsou necele 4000 Kc (Kc jsem si privez z domu a mam je na cestu od hranic az domu)).Zasli jsme par kilaku za hranice, prosli jsme nemeckou vesnici Waidhaus a utaborili jsme se za ni. V miste, kde jsme s utaborili byl vskutku dobre zassity nadherny rybnik plny ryb. K memu udivu tam nebylo ani moc komaru.Kdyz jsme delali polivku, prijel i celkem nabuseny myslivec v jeepu a ptal se, jak dlouho tam budem, ale zdal se byt vcelku Ok. Vecer u ohne zacal jeden fetit. Takovy zpusob aplikace drogy jsem jeste nevidel, a nemam zdani,co by to mohlo byt, ale je jasne, ze to nebylo nic dobreho. Navic ten jeden z nich mel uplne rozpichany zily. Rikal sice, ze je to exem, ale podle toho jak jsem ho tou otazkou nastval, a podle toho, ze mlel hlavne o travce a drogach a podle toho ze kdyz vydel krabicku od kapesniku rekl ze mel halusky… Myslim, ze jel v necem tvrdsim, nez jen travka. Ono uz se to potom pozna v mysleni lidi. A ja to dokazu poznat. Ale jinak byli vcelku fajn. Spal jsem s nema ve stanu a v noci prselo, takze to bylo vcelku vyhodne. A navic dali me polivku, i kdyz me vypili vsechnu vodu (coz me nejak nezralo) bylo vse v poradku.Nazev Honzikova cesta jsem prevzal od nich, protoze oni tak nazvali svuj denik a me se to vcelku libi. Diky hosi, stejne tam nemuzete mit nic napsane, protoze s vasim pristupem jste se dostali nejdal 5 km za hranice. 3.srpna jsem se probudil tak v 7. rano. V noci jsem slysel nejake kroky a myslim, ze to byl ten myslivec. Skoro jsem nespal a jako kazdou nasledujici noc jsem mel po ruce boxera. Ti dva me celkem stvali. Byla jedna hodina odpoledne a ti dva porad chrapali. Zbalil jsem se a vypadl od nich pryc. Za zadnou cenu jsem se nemohl dostat k dalnici, protoze byla oplocena. Avsak nasla se tu sem tam nejaka branka, kterou jsem mohl prolezt, takze vse bylo Okay. U benzinky jsem doplnil zasoby vody a stopoval jsem. Po ctyrech hodinach unavneho stopovani me zastavil akorat jeden nemcour jedouci 60km kdesi do gsa a nemecka policie, ktera me vyhodila z dalnice. Bylo pet hodin, a tak jsem se vydal zpet na ceske hranice, abych se teda domluvil primo s nejakym kamijonakem, kterej by jel pres Nemecko. Cestou zpatky jsem stopl nejakou nemku jedouci do Waidhausu, a s tama jsem dosel pesky k hranicim. Shodou okolnosti na celnici stal ten polda, ktereho jsem stopl a ten se mi akorat vysmal do xichtu, protoze po ceste prselo a ja byl absolutne mokry. U odbavovaci celnice me kazdej cizineckej kamionak odmitl. A ti nasi, nebo Slovensti uz nekoho meli. Narazil jsem tam i na nejakeho chlapka, a ten rikal, ze v patek to uz nema cenu, protze v nedeli a v nektere hodiny (a zvlaste o prazdninach a svatcich) v sobotu nesmeji kamiony jezdit. Ten manik me rikal, ze mam tak hodinku pockat, ze by me moh hodit do Ceskych Budejovic, kde uz bych nejak prespal (tehdy jsem byl jeste maly a hloupy, ted bych to rozbalil nekde v lese kousek od hranic). Ja uz jsem to zabalil a kdyz jsem vydel, jak ten chlapik hovori s nejakym kamionakem, jen tak mezi reci jsem se zeptal, jestli nejede pres Nemecko, do Belgie, Holandska, nebo Francie. Rekl, ze jede do Svicarska, ale mou otazku zaslechl jinej (radoby) kamionak, kterej vezl v tranzitu do Francie nejake svarovane tycky pro filialku Peguota.Mel jsem ho pockat na nejakem parkovisti tesne za hranici. Tak jsem obesel hranici (celnici si niceho nevsimli, stejnak se nedavaj razitka, tak co a navic, by me nemuseli pustit) a cekal jsem. Mezitim se spustil peknej slejvak a tak jsem ho cekal skoro v celnici. Ten chlap rikal, ze jezdi uz 8 let, ale mel takove obavy, jako kdyby jel poprve. Rekl, ze ho musim pockat na dalnici, nekde za zatackou, kde neni moc videt. z celnice, takze jsem jak idiot bezel kdesi v desti, auta me pekne zasplichali a jeste jsem na nej musel v tom vydatnem desti cekat ( ted uz takove veci zacinam ignorovat, protoze to neni zadnej problem, bylo hur). Nasedli jsme a jeli. Byl to chlapik, kterej se rozvedl ( lepe receno manzelka od nej odesla ) a mel jednu dcerku.Zil se svou babickou a zdedil po ni barak. Jinak me celou dobu vykladal o jizde v kamionu a jak jsem zjistil, nejlepe znal prevodovku a radici paku. O tom mi vykladal v kuse hodiny. Dokazal neuveritelne dlouhou dobu mluvit o tom jak je dobrej, a jak mu vsichni ublizujou. Kdyz jsem nastupoval do jeho auta rekl, ze potrebuje s nekym vykladat, jinak zitra v 8:00 nebude ve Francii, protoze by po ceste musel spat. Jestli jsem spal 2 hodiny, tak to bylo moc, ale za to, ze jsme to Nemecko vzali tak rychle, a za to, ze to byla o weekendu ma jedina nadeje, za to mumusim fakt podekovat. Brzy rano, kdyz jsme sjizdeli s velmi mirneho a tahleho kopeckav v polich v jihozapadnim Nemecku, kousek od Lucemburgskych hranic, jsem vydel opravdu nadherny vychod slunce, na to fakt nikdy nezapomenu. Ten ridic me strasne pripominal Janise (sefa intru) – postavou i povahou. Dokonce rikal, ze jeho kamos srazil decko v Rumunsku ( na miste mrtve ), a pak rychle odjel z mista cinu. Ten ridic (Milan se jmenoval a byl z Jablonce) nedokazal pochopit, ze jeho pritel trpi psychickou ujmou. Byl proste na takove veci prilis hloupy. Ale jinak cesta s nim byla v porovnani s jinymi tragediemi vcelku pohodova. 4.srpna Rano bylo opravdu strasne. Chtelo se me strasne na zachod, tahlo mi s kotla jak s kanalu a mel jsem hlad jako vlk. V Lucemburgsku, tesne za hranicema bylo na jednom kopecku 7. benzinek v rade za sebou. My jsme pochopitelne nezastavili ani u jedne. Nevim jak na jnych mistech, ale v Jizni Belgii a obzvlast ve Francouzskych Ardenach je benzinek pozehnane malo, a kdyz tam nejaka je, tak to je benzinka jen pro natankovani benzinu. Veci jako zachod, nebo obchod tu nenajdete. Dlouho jsme bloudili u Lucemburgsko – Belgicko – Francouzskych hranic, a myslim, ze jsme se tocili porad do kola. V teto casti sveta jsou cesty oznaceny velmi bidne. Kolikrat vydite znacku jen ve zpetnem zrcatku, nebo je tak zarostla, ze si ji nevsimnete. Vsude tu jsou stare baraky, a louky jsou plne dobytka. Zivot se tu asi za poslednich 200 let moc nezmenil. Pocasi je vcelku destive. V tuto rocni dobu tu poprchava od 21:30 do 9:30, pak se vyjasni a je tu nadherne. Kdyz jsme projizdeli jednou malou vesnickou, projeli jsme kolem nejakeho baru. Zastavili jsme tam, ze se tam dame trochu do kupy (vycistime zuby, zajdem na WC,…). Vcelku slusna restaurace. Asi po peti minutach prisel cisnik na zachodky a zrejme se nas snazil vyhodit. Dokonce ho velmi zajimalo, jestli jsme splachly. Takovy pristup me vcelku hodne urazil. Zvlast ridic si z nej jeste vystrelil, coz atmosferu jeste zhorsilo. Nakonec jsem byl rad, ze jsme s toho strasneho zapadakova vypadli. Krasne tu bylo to, ze tu jaxi vsechno vonelo. A zvlaste zenske tu s vonavkama nesetri. Voni tu i stare plesnive a temer plesate zenske – ty citite, pokud se nachazite ve 100 metrovem okruhu kolem nich. Ridicova cesta koncila ve meste CHARLEVILLE MEZIERES, coz je mesto na severu Francie velke asi jako Plzen. Rozloucili jsme se a ja sel najit cestu pryc z mesta. No reknu vam – dost drsne. Nikdo, na koho jsem narazil neumel anglicky a byl jsem i v celku sklamanej. Nakonec jsem stopl nejakeho tipka, ktery hovoril lamavou anglictinou a odvezl me na druhy konec mesta a dal mi i nekolik rad ohledne me cesty do Belgie. Na dalnici, kde jsem zacal potom stopovat, me hnedka zastavil chlapek v nakladaku. Ten rozvazel brambory. Neumel ani slovo anglicky, a absolutne nemel poneti, kde by mohla byt Ceska republika. Dorozumival jsem se s nim pres jeho pritele na telefonu, kterej umel trosku anglicky. Vse v pohode zasli jsme spolu na obed. Koupil si nejakej velkej parek ci co, a me koupil jen suche hranolky, to by nevadilo, ale co me vadilo, bylo to, ze se me snazil vysvetlit jakou pochoutku prave nejim. Vcelku me ten francouzsky pristup nasval. Jidlo jsem scvalne nedojedl, nechal jsem tak polovinu. Pak uz se na nej stacilo jen zle podivat a byl klid. Zrejme pochopil, ze jediny idiot je tu on. Dal uz rozvazel jen brambory lidem z mesta. Ja jsem to nevedel, a tak jsem mu vlezl do auta a jel s nim. Trosku jsem mu pomoh, coz on nechapal. Byl s toho nadseny jak male decko. Lidi si tady asi moc nepomahaji. Jak vezl brambory do nejake vinice, vsem rikal, ze jsem mu pomoh a lidi tady s udivem nechapali. Mel jsem se pokusit v te vinici najit praci, zvlast s tim zazemim a s tim, ze v tuto rocni dobu maji vcelku hodne prace. Nakonec me rozvazec vyhodil v meste Avesnes-sur Helpe, coz je priblizne stejne daleko od Belg. hranic, ale trosku vice na severo-zapade. Tady ve Francii je to fakt nadherne. Jina architektura je tady a jina v ardenach, kde jsou domy s piskovcovych cihel. Vypada to vsechno nadherene. Obcas se uprostred lesa vynori nejaky nadherny zamek. Obdivuhodne je, jak v zapadni evrope hraje silnou roli zemedelstvi. Kazda pid louky, je obdelavana a vetsinou se tu i pase dobytek. Ten den jsem stopl jeste nejakeho vysmateho chlapa a doktora, ktery mel vcelku silne kulturni zazemi a umel dobre mluvit anglicky. Rekl me taky, ze neco podobneho jako ja podnikl pred triceti lety a zavezl me az za Belgicke hranice, nedaleko od mesta Mons. Tady jsem se dal na benzince trochu do kupy a sel chrapat do poli. Ma rada zni – v teto casti sveta nikdy, opakuji nikdy nespete pod sirakem. 5.srpna Jsem se pekne rano probudil uplne promoceny v kaluzi. Celta sice hodne pomahala, ale tohle bylo prilis. Byl jsem s predeslych noci a z dlouhe cesty tak vycerpany, ze me neprobudili ani nocni vydatne deste. Vsechny veci jsem mel naprosto promocene vcetne obleceni a spacaku (netusil jsem, ze je spacak schopen tak dlouho odolavat vode). Ve spacaku jsem si mohl vylozene zaplavat. Rano jsem teda rychle zbalil veci, a vydal jsem se asi 1km zpet k franc. hranicim, kde jsem zahledl benzinku. Na pekne dlouhou dobu jsem se tu zavrel na zachode, abych se dal trochu do kupy. Celou dobu se tam snazila dostat nejaka baba, kterou jsem tam po 20 minutach ustavicneho mlaceni a rvani pustil. Pak jsem sel stopovat. Chtel jsem dojet nekam k Bruselu. Chytl jsem nejakeho chlapika (spravnej bouchac), kterej jel do Bruselu na letiste. Moc jsme nepokecali, protoze jako kazdej spravnej Francouzsky mluvici clovek neumel anglicky ani dobry den. Letiste bylo za mestem, coz byla vyhoda, ale nevedla od nej zadna dalnice ven z mesta, takze jsem se v bruselu pekne naslapal. Potreboval jsem vysusit veci a tak jsem to rozbalil hnedka vedle pobocky Oraclu. Tady jsou takove – jakoby parkovistatka, no a kdyz byla nedele, tak tam nebylo ani moc lidi, takze jsem to v klidu po dvou hodinach vsechno ususil (jenom na celtu jsem zapomel – tu jsem ususil az o par dni pozdeji – to byl smrad). Kdyz se me konecne podarilo z bruselu vypadnout stopl jsem nejakeho chlapka, kterej byl absolutne nadsen mym cestovanim a dal me nekolik uzitecnych rad plus nejake penize a jidlo ( v prepoctu na nase tak 800 Kc ) a odvezl me na misto, kde se krizi dve dalnice, tam jsem hnedka stopl nejake dva kluky a ti me vzali do Zandhovenu – mensi mestecko v nemecky mluvici casti Belgie. Tady jsem chtel prespat. Je to vcelku hezke mesto. Na rece se da rajtovat na vodnich scooterech, litaj tu balony. Dost velka pohoda. Cesty tu byly dlazdene zamkovou dlazbou, a podle baraku a aut slo vydet, ze se asi nachazim v hodne bohate ctvrti. Trochu jsem to tu prosel, abych nasel vhodne misto na spani. Celou dobu jsem se pohyboval kolem nejakeho zamku. Mel opravdu velkou zahradu a v jedne jeji casti (to byl zrovna les) byl celkem dost statnej srnec – bohuzel hodne rychle zdrhl. Vecer, kdyz uz bylo sero, jsem si vsiml mensiho vesnickeho fotbaloveho hriste, kde byla pekne zasteresena tribuna, delana presne pro nocleh. Vyspal jsem se tu hodne v pohode. ) no a jen tak mimochodem jsem se nechal pojistit. Prachy jsem si radsi nechal na ucte, s tim ze budu platit jen kreditkou, kdyby me nahodou nekdo vycaroval, tak at neprijdu i o prachy na uctu. Jinak jak jsem se pripravil, chodil jsem po Praze a relaxoval, protoze jsem byl pekne vystrasenej – vazne je to fakt na por na psychiku jak prase. No to bylo 1.srpna Jinak jsem vydel v Praze na Ziskove prochazet rodinku chaluhacu – zasveceni vi o co se jedna ))) Jinak jsem tento den stravil celkem v poklidu a nikam jsem jeste nevyjizdel, protoze jsem nechtel skisnout v 11 vecer 5 km za Nemeckyma hranicema.
. Na zacatku cesty jsem se sveril do bozich rukou, takze to mozna bylo dobre, ze me spadl (pripadalo me to, jako by do nej nekdo kopl (fakticky!!)), protoze pri ceste na hlavni silnici jsem narazil na zastavku, kde onen autobus k hranicim po chvilce zastavoval taky . No vyjel jsem tedy k hranicim, kde prochazi lidi a projizdeji osobni auta. Pas me ani nekontrolovali a mohl jsem v klidu projit. Hnedka za hranicema byla odbocka na jinou hranici, ktera stala na dalnici (vydel jsem v dalce kolonu kamijonu). Tam se odbavovaly kamijony. Vydal jsem se tedy dolu, kde jsem chtel najit nejakej kamijon jedouci pes nemecko do Beneluxu. Dole jsem narazil na dva tipky. Ti jeli stopem do Lucemburska, ale sebou me chtit nevzali – td se jim ani nedivim, protoze ve trech by jsme tam jeli tyden. Rekl jsem si tedy, ze to nejak udelam sam a chtel jsem prejit pres hranici. Cesky celnik me vsak zacal nadavat a poslal me spatky – na dalnicich je zakazane stopovat – to vim, ale nemusel kolem toho tak jancit. Tesne prede mnou vyhodil 2. fetaky z Prahy, zacal jim nadavat, ze z nich trahne travka a … Ti dva jeli do Nizozemska. Rekl jsem jim, ze navrchu je dalsi hranice a ze to muzem zkusit tam.Vydali jsme se tedy spatky – je to fakt pekna streka. U nemecke celnice – ta tu totiz byla vzdalena od te ceske aspon 0.5km je celnik pekne prohledaval. Projel jim vsechny kapsy v batohu, a projel i penezenky.Kdyby jim prohledval i obleceni, nasel by tam macetu.
Konec prvni casti 
Pokud chcete cist dalsi, kliknete prosim ZDE
Part II:
V minulem dile jste cetli:
2.srpna me to jelo v 10.30 s Florence do Plzne a pak uz jsem se nejak dostal s Plzne do Rozvadova , kde je hranicni prechod. Hned prvni trable zacali v Rozvadove, kde me autobus vysadil na nejake odlehle zastavce a ja se musel behem 10 minut premistit na jinou neznamou zastavku. Dosel jsem na namesti , kd ejsem narazil na nejakeho starsiho chlapka a ten povidal, ze me to asi za tri minuty jede a ze musim ji kdesi do kopce na nadrazi…. Rikal sice, ze je to exem, ale podle toho jak jsem ho tou otazkou nastval, a podle toho, ze mlel hlavne o travce a drogach a podle toho ze kdyz vydel krabicku od kapesniku rekl ze mel halusky……Chytl jsem nejakeho chlapika (spravnej bouchac), kterej jel do Bruselu na letiste. Moc jsme nepokecali, protoze jako kazdej spravnej Francouzsky mluvici clovek neumel anglicky ani dobry den. Letiste bylo za mestem, coz byla vyhoda, ale nevedla od nej zadna dalnice ven z mesta, takze jsem se v bruselu pekne naslapal. Potreboval jsem vysusit veci a tak jsem to rozbalil hnedka vedle pobocky Oraclu….
6. srpna Dopoledne tohoto dne bylo fakt super. V klidku jsem se probudil, na benzince jsem se dal do kupy, u mostu jsem posnidal pulku sacku burizonu a sel jsem stopovat. Zastavil me Alexandr Bratkowski – zpevak Belgickeho operniho sboru jedouci do Antwerpenu. Jeho rodice za duhe svetove valky emigrovali z Ukrajiny, takze umel obstojne slovansky. Mluvil nekolika jazyky vcetne Polstiny, takze jsem s nim mohl mluvit cesky. Rikal, ze za svych mladych let podobne jako ja projel Italii. Mel tri manzelky – prvni, s kterou mel deti mu zemrela a dalsi dve utekly ;(. Alexandr prekladal nejake dokumenty pro Antwerpensky soud z Rustiny ( umel hodne jazyku ) do Nemciny.Takze jsem s nim byl i u soudu a prochazel jsem historickymi castmi budovy ( fakt strasne pekne ), kam se normalni smrtelnik nikdy nedostane. Pak jsme zasli na pivo. Pivnice, kde meli mimochodem 100 druhu piv byla hnedka pod Antwerprnskou katedralou. Ta prekrasna ( opravdu architektonicky unikat ) katedrala zacala hrat zvonkohru, jez mohla trvat minimalne hodinu. Ta zvonkohra nebyla jen smesice nahodne poskladanych zvuku, ale opravdu prekrasna cista melodie. Pokud pojedete nekdo kolem – rozhodne doporucuji tady tak kolem toho obeda byt. Pak jsme zasli s Alexandrem do opravdu komfortni Italske restaurace. Tady jsme toho projedli a propili vskutku hodne – nedokazu rict kolik, ale odhaduju, ze tohle by i normalni clovekdovolit nemoh. Uprime receno jsem se i dost stydel za to obleceni, co jsem mel na sobe, ale Alexandr to bral. Asi po 3 trech hodinach naprosteho hodovani me Alexandr vzal na misto, odkad jsem chtel dal stopovat ( mesto Turnhout na severovychode Belgie )- od jeho domu to mohla byt tak 50 kilometrova zajizdka, kterou udelal jen kvuli me. Rozloucil se se mnou, dal mi 50G ( to byly vsechny guldeny co u sebe mel ) na cestu a adios. Dal mi i na sebe kontakt, takze pokud by byl nejakej vetsi problem, mohl bych u nej i prespat.Ale jak to tak chodiva, vzdycky se stavaji veci dobre, aby se pak staly veci zle a naopak, takze Kdyz jsem stopoval, nikdo me nechtel zastavit. Naopak lidi na me z nepochopitelnnych duvodu troubili a fuckovali me. Asi po peti uslych kilometrech jsem se rozhod, ze sejdu z dalnice na normalni cestu a najdu nejakou vesnici. Misto toho jsem dosel k celkem velkemu jezeru. Prijel za mnou i nejakej chlapek a rikal, kde muzu prespat a takovy ty keci. Vcelku dobre jsme spolu pokecali. Ale po pulhodine byl cim – dal uchylnejsi a uchylnejsi. Pak s nej nejak vyslo, ze tu kolem jezdi na kole jen proto, aby pozoroval ridice s odpocivadel, kteri se tu sli vykoupat. Postupem casu me pomalicku navrhoval, abych se svlik a sel se vykoupat, ze voda je tak akorat. Ten chlap me zacal stvat. Porad odjizdel a prijizdel, pozoroval me dalekohledem… Cele jezero bylo oplocene a kolem nej lesik. Za lesikem dalsi ploty – prevazne s ostnatych dratu ktere slouzili jako ohrady pro dobytek. Ten idiot mel kolo a ja citil, ze je schopen vseho – zvlast kdyz se se mnou loucil naposled (naposled proto, protoze se se mnou vzdycky rozloucil a po 10 minutach zase prijel doternejsi a doternejsi). Nezbyvalo tedy, nez prekazky prekonat, nebo ho killnout(na to bych asi nemel, ale boxer a nuz byli ve strehu). Vedel jsem, proc si do batohu zabalit stipacky (mimochodem, ten celnik u nemeckych hranic pekne hledel, kdyz me prohledaval kapsu, kde byli ukryte). Nastesti hnedka jak jsem dobehl k plotu, narazil jsem na podkopanou diru, takze jsem podlez. Plotky pro kravy byli sice jen s ostnateho dratu, ale s troskou duvtipu se daly prekonat taky – navic byli vysoke tak 120cm. Kravicky byli klidne a myslim, ze se bali vic nez ja. Tak tak jsem se dostal na dalnici a ten idiot byl uz na kole za mnou, ale jak videl, ze stojim na dalnici a nehodlam se s nim bavit, zajel kdesi za stromky.Musel to kolo prehodit pres plot a tahat ho v celku hustem lese, protoze za tak kratkou dobu by se z mista u jezera, kde me sledoval k dalnici nedostal. Dalsi problem byl ale v tom, ze me nikdo v tomto smeru nezastavil, takze jsem na tom byl skoro stejne. Prebehl jem tedy na dalsi stranu a dal se na cestu zpet do nitra Belgie.Po chvilce jsem chytil nejakeho psychologa. Patri mu prej i nejaka klinika v Praze, kde se leci lide postihli komunismem. Rekl jsem mu o svych problemech a ze hledam praci v NL. Pomohl me, rekl ze mam byt dalsi den ve 4 hodiny v NL ve meste Roosendall. Rikal taky, ze v Belgii a v Holandsku jsou mista, kde se schazeji buzeranti a tohle bylo zrovinka jedno z nich. Psycholog me vyhodil kousek za Antwerpenem u jedne benzinky a dal mi nejake prachy. Okay – najedl jsem se a sel jsem se porozhlednout po necem na spani. Misto, kde jsem se nachazel bylo sice od buzerantu nejakych 25 km vzdalene, ale lezelo na stejne dalnici, takze jsem byl s toho tak nejak dost neklidny. Navic v teto oblasti doslo k nejakemu incidentu, takze policie jezdila po okoli a hledala 2 muze. Pochopitelne ze si odchytli i me. Celkem hrubej vyslech na nejake vesnicke silnici. Takovy drsni americti policajti, kteri na vas musi rvat a svitit vam baterkou do xichtu. – Uprime receno, byl jsem rad, ze me nechali bejt a vzhledem k tomu, ze jsem se nachazel v centru kukuricnych poli, ve kterych se proste spat neda, rozbalil jsem to v nejake skarpe za benzinkou.
7. srpna rano jako vzdy na benzinku, kde jsem se dal do kupy a mohl jsem jit. Velky problem byl ten, ze se na dalinci udelala totalni zacpa a vznikla nekolikati-kilometrova kolona aut. Takze jsem to vzal pekne podel dalnice pesky. Do Antwerpenu to mohlo byt tak 7km, takze jsem se vcelku hodne naslapal. Pri ceste po dalnici me pochopitelne zase odchytli policajti a vyhodili me s ni. Antwerpen je mesto velke asi jako Brno, a nez jsem dosel na prijatelne misto pro stopovani, trvalo mi to asi 6 hodin chuze mestem – hodne jsem nadaval. Za mestem jsem chytil bandicku fetaku jedoucich do Rotterdamu ( pred timto mestem me varoval kazdy Belgican a normalni Holandan – je to svetove proslule centrum fetaku). V aute si v klidku banali marihuanku. Vezli i psa – fenu dobrmana, podle opalene pokozky si o ni nekdo pravdepodobne parkrat tipl cigarko. Naceste, kde jsem chtel vyhodin me nevyhodili. Rekli ze znaji lepsi misto pro stopovani do Roosendaalu. Bylo to u mesta Breda (taky pomerne velke mest na jihu NL vzdaleneho od Roosendaalu 19 km). Pred tim, nez jsem vylezl z auta me muj zhuleny kamos varoval, ze musim byt velmi, velmi opatrny a odjel. Kdyz jsem dosel k ceste, z hruzou jsem zjistil, ze za bilou carou neni ani 0.5 metru mista, protze do cesty leze hodne huste krovi. Navic tady v Holandsku maji huste site semaforu, takze cesta byla vzdycky chvilku naprosto prazdna a kdyz to ten semafor pustil, byla najednou preplnena. Navic uz bylo 5 hodin a ja porad nikde. Nakonc jsem to teda riskl a do Roosendaalu jsem se nejak dostal, ale byl to fakt risk. Z Holandskych telefonnich budek se neda volat na mobily, takze jsem jen tak v klidku zacal shanet mobilni telefon. Byl tu jeden Polak a ten tu uz delsi dobu pracoval. Pokecali jsme, pujcil me i telefon, takze jsem nakonec zjistil, ze psycholog je uplne mimo v Belgii a dojede pro me az zitra rano. No takze jsem (ne)spal na vcelku drsnem nadrazi. Jeste, ze tam prijela nejaka rodinka s Keni, takze jsme pokecali. Pak tam prijel i nejakej Nemec, ktery zrovna cestoval po Evrope asi jako jaTakze bylo porad o cem kecat. Dokonce tam potom prisel nejakej vydlak ze Slovenska, ale s tim jsem mluvil tak 10 minut. Horsi to potom bylo tak po 1 hodine, kdyz v hale nikdo nebyl, a zacali se tam schylovat homelessaci. To jsem radsi vzdycky halu opustil. Pak tam prisel i nejakej zhulenej cernoch, ale nakonec to bylo v klidku, da se rict, ze celou noc jsem mel s kym kecat. V Belgii a Holandsku totiz lidi vetsinou ovladaji vice nez 2 jazyky a umeji se s nimi opravdu dobre dorozumet. 8.srpna rano sem prijel doktor i s nejakym stejne starym klukem. Ten kluk delal zavodne cyklistiku a hodne, hodne si o sobe myslel. Podle meho nazoru to byl nejakej zmetek, co umel trochu lepe jezdit na bicyklu, ale rozhodne si neumel zavazat tkanicky u bot. Dokturek me potom zavezl do mesta Bergan op Zoom. Na okramestecka je nejakej parcik, v kterem jsou stare domky. Je to takova klidna, nefrekventovana cast mesta. Jsou tu hriste jiddelna, nemocnice,… funguje to tu jako blazinec. No tak tady jsem zacal svou karieru. Praci jsem mel zajistenou jenom na 3 dny. Dokturek me dovezl k nejake starsi bloncce a pak se po nem slehla zem – mimochodem to byl velkej master, protoze mu to tu vsechno patrilo. Ta baba, ke ktere me tu dovezl tu tomu vsemu velela. Dost se tim i prede mnou chlubila a byla na to opravdu pisna. No spise byla zaslepena svym postavenim, a komunikace s ostatnimi ci pruraznost podniku pro ni nebyli na prvnim miste. I kdyz to tu pravdepodobne prosperovalo, myslim, ze tom nemela markantni podil ta zenska. Je to takova ta osoba, ktera se hodne rychle dostane na vedouci postaveni – vetsinou ani nevi jak a pak po trech letech rychle upada, az spadne na same dno, ze ktereho uz se nedokaze vyhrabat. No takze jsem tu nastoupil mezi servisni techniky a ma prace byla naformatovat desitky disku, jejichz velikost byla maximalne 50MB – opravdu nevim, jeky to melo smysl (mimo to, ze se smazali data, o ktere y jinak mohli prijit). Jinak, nevim co si o tom mam myslet. Snazili se me tu vysvetlit nejake blbosti ohledne klikani ve woknech a da se rict, ze jedinej, kdo tu delal jsem byl ja. Jeden s tech slavnych techniku obednaval asi 4 hodiny grafickou kartu 9.srpna Xakru, uz me nebavi to tu porad psat, takze bych rekl, ze to timhle dnem ukoncim, a snad to nekdy ( ale spise ne ! ) dopisu – pokud me nezabijou turci, protoze totalne prervavam ty jeich narodni vodvrhovacky Mansonem, a kdyz jdu tedka po ulici, divaji se na me vsichni, jako by me chteli lincovat ….. jo a taky jsem z toho potom chytl vyrasku na ruce ( s tech chemikalii u ty mycky myslim)…… ) a nakonec stejnak vybral nejakeho shita. Jinej se me snazil vysvetlit, ze po prikazu sys a: c:, neni v pocitaci OS, ale pocitac jenom bootuje – dokonce me aji pred ostatnimi strapnil. Asi tady zacnu delat business do pocitacu a roznesu to tady na kopytech. Ale jinak tam musel byt vcelku dost chytry sitar a linixar, protoze to co tu bylo vybudovane ohledne siti byla opravdu krasa – problem byl ten, ze tito 2 lide meli zrovna dovolenou. Po osmi odpracovanych hodinach jsem dostal kilicko na ruku a sel jsem zhanet ubytovani. Na doporuceni ostatnich jsem sel do nejlevnejsiho hotelu, kterej byl zrovinka za mestem. Rika se tomu, ze je to hotel pro mlade, pro lidi co nemaj moc penez.Kdyz jsem vydel tu cenu 42.50G za noc, tak jsem se zhrozil. Ale rikal jsem si, bude to okay, budu mit vlastni pokoj a hnedka jak prijdu, tak se pujdu vychrapat. Dosel jsem do levneho hotelu (zvenku to vypadalo vcelku hezky) a z hruzou jsem zjistil, ze budu bydlet v miniaturnim pokoji s 6 miniaturnimi postelemi, miniaturnim zachodem, sprchou a super micromalnim umyvadlem s prerostlim potetovanym Nemcem, kterej v klidu lezel v posteli a neco si cetl. Pokousel jsem se s nim navazat kontakt, ale mluvil jenom nemecky a moc se mu nechtelo mluvit, vytahl jsem s nej jen to, ze s nim budu chrapat i dalsi noc a ze se jmenuje – ” UG ” (nevim jak se to pise ale vyslovuje se to tak). No sel jsem se nekam nazrat a vecer jsem zalehl a temer v klidu spal, neebyt dvou silene pachnouich Spanelu, kteri se v jedenact hodin vecer rozhodli zabydlet se u nas na pokoji a kreci v mych nohach s nedostatku vapniku. V hotylku platilo taky nekolik naprosto stupidnich pravidel – na pokoji se nesmi jist, pit a kourit. Jak by vas tam nekdo ze zamestnancu hotelu zahlidl, letel by jste okamzite pryc. . Dalsi den jsem teda zacal pracovat u mycky na nadobi ( no to nebyla mycka, to byla spise tovarni linka se vstupem a vystupem) , no a u te mycky pracovala vcelku hezka 17ti leta Holandanka, ktera tu byla na brigade a …..
Pokud si chcete precist nejaky postrehy, kliknete ZDE
Zkratka nakonec jsem na pár týdnů skončil zhruba zde:
